Anotace: můj pocit, který jsem zkusila svěřit papíru

V pár dnech jsme všechno prožili…

Dny, nám dvěma vzaly dech,

Přesto jsme se snažili,

Žít společně, ve lživých snech…



Proč je nám ten čas tak krátký,

Proč to bolí, ptám se sebe,

I přesto, nechci vzít to zpátky,

Co hřálo nás dva..,náhle zebe



V okamžiku, snad i blouzním,

Sebrala jsem veškerý cit,

Nechci už, však stále loudím…

Chci tě prostě ještě mít!



Povídáme si a víme,

Že jednou konec nastane…

Pořád spolu ale spíme,

Řekni, jak to dopadne?



Kouř z cigaret stále slábne,

Mlží kolem naši vůni,

Tělo mé však opět hládne,

Ve stesku, si sama stůni.



Přemýšlím a ptám se proč,

Jsem dopustila v chtíči kon,

A život se jak kolotoč,

Roztočil a ztratil tón…



Tak omlouvám se srdci svému,

Že ztratila jsem hlavu náhle,

Byť pro život k nevěrnému,

Slabost mám, to cítím stále.



Bolí mě snad vše na těle,

Na srdci mi ještě leží,

Zdali se mám pustit směle,

Rozkrýt vše to, oč tu běží.



Telefon je dlouho tiše,

Chci to vrátit, prosím hned,

Nezavoláš, nenapíšeš…

Prosím, napiš naposled!



Potřeba mít blízko sebe,

Chtít vše beze závazku?

Čekám, že mi spadne z nebe,

Odpuštění pro lásku!

Publikoval(a): LindaStej, 14.5.2013