Anotace: Kdo to nezná?!

Jsme jako stromy do země vrostlí,
však každý v jiné zahradě,
každého jiná hlína hostí,
jsme přikovaní v ohradě.

Větvemi saháme až k nebi
a máváme si do dálky.
Divoký vítr spojenec
nosí nám z listí obálky.

Na podzim všechny padnou k zemi
jak chlapci v první linii.
Když poznáme je mezi všemi
tak nasládle nás opijí.

A na jaře nám zpěvní ptáci
svá hnízda svěří do dlaní.
Ti ptáci , svědci naší svatby,
jsme dávno jimi oddáni.

Publikoval(a): Doradolanska, 13.5.2013