Anotace: Šedá clona nezmizí...

A tak jsem se narodil...

Už tehdy bylo všechno kalné - všechno mělo barvu smutku
déšť za oknem a déšť na tváři - kapky tekly proudem
kapky, které smyly prach a pot, ale utrpení žije dále
probodaná černá srdce, jenž jsou ostatním skryta
nikdo o nich neví - nevidí je - je rád za iluzi štěstí.

Potkávám jen lidi - jsou to prachobyčejná stvoření
zachmuřené tváře - zachmuřená rána a zachmuřené noci
zachmuřené pátky - dávají naději, že další týden bude lepší -
lepší? - jen těžko - nekonečnou čerň nevylepší nic -
ani ta zasraná duha, která tak drze klame.

Arogance rozbila vše nadějné - jako buchar rozbil ticho
je snad k užitku věřit ve zdechlinu na kříži?!
i kdyby ten kříž byl hákový - nevěřil bych jim
věřím jen tomu, že probuzení nepřinese překvapení -
leda bych se už neprobudil - to by bylo překvapivé.

A pak co?! Další kapky v proudu nesmyslnosti?
proč ukazovat smutek, když ho nikdo nevidí
za všechno může lidská nedokonalost a jednotvárnost.

Jsem sobec, a proto obdauruji všechny děti hladovějící
všechny děti, které budou uvažovat jinak než já
začlení se do systému a systém je sežere -
ale tento systém nelze nasytit - lze jej pouze zničit -
zničit pomocí absurdního jednání proti vesmíru.

Naštěstí mám ještě ruce - ruce, kterýma se ukojím
bez nich bych byl bez nadsázky v prdeli
v prdeli - tam, kde je tma a vy víte, že překážíte -
jako zácpa, jenž nakonec vyvrcholí hlasitým vzdechem -
nad nudným životem si jen povzdechnu.

Zítra nebude lépe ani hůře
zítra bude asi úterý
to je hodně obyčejný den...

A tak jsem neumřel...

Publikoval(a): Averzus, 13.5.2013