Anotace: Život je jedna cesta vlakem Tam

Život je vlak.
Nikdo se mě ale nezeptal,
jestli v něm chci jet.
A dostal jsem na cestu jízdenku
jen Tam,směr,
stanice Konečná.

Mohl jsem si vybrat,
kterou třídou pojedu,
jestli courákem nebo šnélcugem,
ba i s kým.
Průvodčí v něm není,
zato v každém kupé
bílé smaltované cedule červeným nápisem varují:
Z tohoto vlaku je zakázáno za jízdy vyskakovat!
Jedeme pouze Tam!
Co si kdo do vozu na cestu přinese,
to si vypije a sní!
Jak si kdo ustele, tak si lehne!


(Nenaklánějte se z oken! Je zakázáno používat záchodu ve stanici, dokud vlak nezastaví! Tohle ale každý ví...)

Sedím ve vagónu,
v kupé u okna,
mám rád ten pohled z okna ven,
jak cesta za ním ubíhá,
nerad se dívám zpět, do zatáček,
tam toho není moc vidět,
(To jen pan Doppler toho spatřil víc.)
Málokdo cestuje rád sám a tak si tu jízdu s někým nakonec také užívám.

Najednou slyším, jak říká:
Zavři to okno.
Táhne na mne!
Venku prší!
Zmoknu!
Je průvan!
Ber na mne ohledy!

Musím se pousmát.
Jaké malichernosti při jízdě najednou vadí.
(Okno je přitom po celou dobu jízdy zavřené a navíc, stížnosti se vyřizují na lampárně.)
A i kdyby bylo pootevřené
tak mně to nevadí,
když zmoknu tak uschnu,
nejsem z cukru.
A jedu Tam už dost dlouho,
takže už nemíním nakukovat do jiného kupé,
hledat jiného spolucestujícího,
dívám se přes okno a jízdu Tam začínám mít rád i tak.

Už dávno neřeším otevřená ani zavřená okna.
Bude to asi tím, že mně táhne jen na...

Publikoval(a): Tonyend, 8.5.2013