Anotace: Zátiší s mrtvými sny....

Ta krajina je tichá a hluchá jak má víra,
můj kůň je trhán havrany,v okruží pavích per,
co z přilbic vyrvány s krví smrt připomínaj,
a pláty kyrysů teď nezakrytých děr.

Držím se meče,pro teď zbytečné zbraně,
je těžký barvou šarlatu,vlhký rosou a pláčem,
křičící dlaně k oblakům,co bože dáš mi za ně?
necháš mě zapomenout na rány karabáčem?

Na tisíc mrtvých myšlenek v očích,co klovou vrány?
na bolest rychlejší než smrt,kdy všichni ztrácí víru?
ne tvoje vykupiteli,naše hnisají rány,
s křičící výčitkou a jedovatostí štírů...

Tohle je obraz boží?Takhles´to viděl pane?
Když každé tvoje slovo,má různé kazatele,
proboha co sis myslel?Myslíš ,že někdo vstane,
aby zas krvácel pro svého spasitele?


Němý křikem svých myšlenek,
silný jak voda nad propustí,
jsem silný v víře neměnné,
proklínám nebe,peklo odpustí.....

Publikoval(a): godhand, 27.4.2013