Anotace: Smutná rekapitulace..

Zažívám vlastní medicínu,
je hořká,s vůní zatuchliny,
sluneční svit v zajetí stínu,
a na srdci jen omrzliny.

Ne nadarmo říkala máma,
kde budou ti tví přátelé,
co sedaj k tobě jako vrána,
až skončí pitky veselé?

Za každou lež dvě se ti vrátí,
za levou jiná levota,
měla si pravdu milá máti,
jsem sám s ranami života.

Jak zasil jsem,tak taky sklízím,
nemá cenu si nalhávat,
že pro blízké jsem navždy cizí,
já bral a sám jsem nechtěl dát.

Teď už je pozdě na omluvy,
zkusit si pro odpustky jít,
v zajetí vlastní samomluvy,
s tím prostě musím umět žít.

Publikoval(a): godhand, 19.4.2013