Anotace: Trochu naivní, dětská - bylo mi jen 10 let, když jsem to psala

Slyším déšť,
zvučnou melodii kapek,
obloha je prázdná.
Cítím vůni i tvůj dotek
usmíváš se
a obloha je pořád prázdná
žádný mrak.

Nevíš, co říct,
ale jsi zas tolik krásná
neměj strach,
já ti neublížím
jsem tvůj přítel
ten, na kterého vzhlížíš -
smutný sen.

Ale ty se usmíváš
a mně se náhle mění vrásky
v radostný pohled a poblouznění.
Přitom stačí jen být blízko,
nechat si své snění
a žít prostě pro toho,
kdo chtěl by tě mít rád.

Publikoval(a): Soptík 13, 10.4.2013