Záhon černých kopřiv
Záhon černých kopřiv
Potemnělé hlasy starých pisoárů
potemnělé hlasy starých domů
do špíny je vše dávno uvaleno -
v zrcadle - ten obraz patří komu?
V zrcadle ten obraz - matný
zpustlá tvář a kalný zrak
nejsem ničím - nejsem nikým
žít v zrcadle - ne naopak.
Pozemky vždy opuštěné -
navštívím jen s nelibostí
místo, kde však nejsem sám
zrezlé ploty se mě zhostí.
A pak se jednou dočkám chvíle
kdy se lidé budou jen mě ptát
odpovídat budu s klidem
odpovídat - nejen lhát.
Publikoval(a):
Averzus, 9.4.2013