My dva...
My dva...
Skrz neviditelné slzy
koukám na hodiny
pomalu odbíjí dvanáct
v pokoji je tma
a kyvadlo se kývá
sem, tam
jak je to dlouho
co zhasla žárovka
den dva
v prstech žmoulám starý chleba
snažím se z něj něco vytesat
marně
víc inspirace má žaludek
co chce také něco jiného
než víno
nutící šťávy běhat
nahoru, dolů
sem, tam
válet se v prázdných konzervách
žít v jednom punk a grunge
jako Kurt a Courtney
Sid a Nancy
mohli jsme být na to taky dva
teď
jen tvá vůně
se line v předsíni
jdu si zakouřit
aby zmizela...
Publikoval(a):
Rezavá plechovka, 5.3.2013