Anotace: Tuhle báseň chci věnovat své matce, která mě týrala od 12-ti let.

Víc bolesti už nedávej
svůj KŘÍŽ jen stěží nesu
víc žalu na hromadu neskládej
já už to neunesu !!!
Chci pryč

Jen se zbytkem odvahy,
držím se od okna dál
hlavou letí podivný úvahy
Darmoděj stojí opodál a ukazuje kýč –
- prý život se mu říká.

Víc růží už mi nedávej,
číše pomalu přetéká
zmizeli všichni i Darmoděj,
doba je více než zlá
a chybí děj
tomu filmu,
který musím žít...

Publikoval(a): Soptík 13, 1.3.2013