díra
díra
miska vah zhroucená
pod tíhou slov, žena
na konci pěny
letmo obnažení
nechcem být v obležení
voda a střepy
stále jsme slepí
v prázdné ulici
s puškou na líci
jdou života prostí
bez rozkazu
na smrt
čelíme mrazu ...
já a
no to je jedno
mlčky
jako plačky
ty taky bez rozkazu,
prostě pláčou nad hrobem
jako já ...
Publikoval(a):
Marcone, 19.2.2013