Anotace: Vzpomínka na dětství, na nejbližší bytosti.

Když večerní vánek čechrá mé vlasy,
vzpomínám na ty krásné časy.
Kdy maminčin hlas mě ráno probouzel
a já věděla že den mi opět dá co mi předem nabízel.

Ty sladké bezstarostné časy …
v copy každý den spletené dlouhé vlasy
… nebe každou noc plné hvězd,
když nablízku mi byla silná tátova pěst.

Den končí když slunce zapadá,
někdy člověk sotva dech při tom popadá.
Noc končí když hvězdy se z nebe vytrácí,
když člověk údivem hlavu k nebi vyvrací.

…co končí když už není kam dál jít,
když už víc není o čem snít …
když dlaně zůstanou nehybně ležet,
když už nohám se nechce nikam běžet?

To opět něco nové začíná,
nový den, noc či pohádka dlouho zapomínaná,
člověk musí ráno ptačí zpěv si opět poslechnout
a s novu nadějí se do světa rozběhnout!

Publikoval(a): Arianne, 3.2.2013