Mám v sobě smíšená slova... život, není jednoduchý a věř... že je peříčko, víš proč? Foukneš a uletí... tak, příteli, žádné peříčko, pěkně klikatě, oklikatě... takový, totiž, život někdy je. Ju? :O*

1.2.2013 19:11 | NikitaNikaT.

Umíš - velmi dobré, působivé a silně depresivní. Výborný závěr ... lidi... Neztotožňuji se však s názvem a obsahem ... "a jen nerad jsem to ožil a k smrti rád ukončil"... Jak to ve skutečnosti je poznáš až budeš několikrát stát nad otevřeným hrobem a přemýšlet o životě...

1.2.2013 9:31 | děda včela

Tím oslovením "lidi" u promluvy tak soukromé prosvítá póza. U krátkých textů záleží na každém slovíčku a na tom posledním nejvíc.

1.2.2013 8:06 | qala

Opravdu depresivní, přesvědčivá (jistě jen díky schopnosti tvořit silnou poezii), já si to opět čtu bez posledního verše, nechci v tom nijak moc rýt, ale mě osobně doopravdy přijde, že si to tím kazíš. Pro mě má Tvé básnění téměř vždy jasnou strukturu - pečllivě mě každým slovem přesvědčuješ, že máš co sdělit a v posledním verši, po té dokonalé pointě, to nemilosrdně srazíš. Vím, že jsem s tím otravná, ale nedokážu to pochopit...

31.1.2013 21:49 | Lugilla

Potěšení na mé straně...silná!!!

31.1.2013 19:55 | modrá

ty voe....tak tohle už fakt smrdí,básen silná,realita raději nepředstavitelná...

31.1.2013 17:27 | Martin Havlíček

Tahle má sílu, ST.

31.1.2013 16:43 | Psavec

tohle nerada komentuju, nebo neumím najít vhodný slova, k nějakýmu komentáři..Možná bych hledala tak, abych odlehčila a to je asi škoda.

31.1.2013 11:44 | Sonja la Rosa