Anotace: se svým dílem. Trocha prachu z něho...

Odpust mi, že jsem Tě někdy ranila.
Zapomeň, že jsem někdy Tvůj prosto narušila.
Už mě propust ze svých sítí.
Myslím, že jsme si vyrovnáni.
Ano, bolelo to hodně.
To jsi chtěl slyšet?

Koho z nás dvou víc?
Těžko říct.
Ještě domaluji poslední čtverce.
Seskupím je v monitorové obrazovce.
Zase ten Tvůj smích?
Nelži vím, že ho máš na tváři.

Loučím se s Tebou na posledy.
Ještě to domaluji.
Aby to bylo kompletní,
třeba si to jednou vygooglíš.
Pak už zbude jen vzpomínka,
která nemá rám ze dřeva.

Propust mě prosím ze svých sítí,
vždyť jsou jen v mé hlavě šitý.
Tedy, propust se ze svých sítí.
A už neber jehlu do ruky.
Ozvu se Ti, i kdyby se ti to nelíbilo,
musíme dotvořit virtuální dílo.

Tři třicet pět a já to mám hotový.
zase ale padaly slzy ledový.
Všechno vzal loňský sníh
ale někdo přijel na saních.
Kdo to, opravdu nevím.
Necháme se překvapit.
********************************** * * *
Neumím namalovat sny,
protože by to byly lži.
Začínám si přát doopravdy,
aby nevěštily jako hvězdy.
Ale třeba stejně jako karty,
jen ukazují možné cesty – nikoho alkohol nezlomí.

Publikoval(a): Tera.kuckuc, 15.1.2013