Anotace: ...

Ztichlá, zjihlá, nekonečná
v souznění prolnutých břehů
tmu jsem několika obrazy
rozprostřela po obloze.

Měsíc jako pecka z nektarinky
uvízl mi v zacuchaných vlasech,
své kroky poslala jsem po náměstí,
schovaném v kapsách zlodějů.

Bojím se vztáhnout ruku ke třpytu,
který jemně fialoví za řekou,
chci ti jen šeptat nevelká přání
a dary něhy neměnit na zlato.

Po paměti chodím mezi zrcadly,
možná najdeš mě k ránu,
jsem jeden z mnoha střípků;
ztichlá, zjihlá, nekonečná…

Publikoval(a): Lugilla, 14.1.2013