Anotace: Každý potřebuje někdy chvíli pro sebe

Je to jako včera, vidím to tak živě,
vracím se vzpomínkami, ke každé chybě,
co jsem kdy udělal, ale nejdou vrátit zpět,
proto píšu stále spoustu, nesmyslných vět.

Nevnímám už nic, ani že slunce svítí,
ty si čteš moje básně, a vnímáš moje city.
Stále se to opakuje, nedává mi už nic smysl,
jenom černé myšlenky, zahalují moji mysl.
Už to nejde změnit a začínám si zvykat,
že nejsem nic jiného než další ztracený případ.

Motám se v mých myšlenkách, vidím jen samou bolest,
stále víc si začínám přát, aby už byl světa konec.
Zažil jsem už tolik věcí, kterých se všichni bojí,
tolik jizev na srdci, které se už nezahojí.
Chtěl bych zmizet někam pryč, na nějakou dobu,
nemuset řešit vůbec nic a vychutnat tu svobodu.

Nechápu už vůbec nic, jsem jako v bezvědomí,
nosím sebou velkou bolest a výčitky svědomí.
Mám toho na srdci hodně, už dochází mi síly,
potřebuji prostě vypnout, aspoň na malou chvíli.

Publikoval(a): Unnamed, 7.1.2013