V tichosti svazujících filosofických úvah
V tichosti svazujících filosofických úvah
Jsem ztracená
v té husté tichosti
co provrtává mojí hlavu
skrz na skrz
trpím
bezhlasně umírám
bezhlasně pláči
marně se k tónům vracím
...
psanec na útěku
se sešitou pusou
černou nití
parukářským stehem
pevné semknuté jsou
jak první sněženka těšící se na jaro
na zvuky
až mé rty se odpářou
Publikoval(a):
Rezavá plechovka, 6.1.2013