Anotace: ...

Řetízek světla lapil mou tvář,
ve vzoru denních výprav
něhu v kličkách pozhasíná.

Našla jsem své já – zahrabané,
léta se krčilo v koutku.
Snad jsem tehdy byla lepší…

Dnešek pobral podivný tvar,
viděla jsem krmítko plné ptáčků
a nad plešatějícím lesem

někdo mi zamával.

Publikoval(a): Lugilla, 2.1.2013