Anotace: Bolest srdce,deprese a strach jsou pisatelem

Kdysi byli přátelé,
kdysi byli symfonie skladatelé,
kdysi podpírali jeden druhého,
a teď ten druhý trpí na úkor mrtvého.

Trpí a nedokážu bolest zmírnit,
začínám se mu pomalu stranit,
býval to světla rytíř,
mysli hlavní pilíř.

Bez něho myšlenky ztrácím,
on byl mým motorem hnacím,
bez něho místo k světlu,
tíhnu k peklu,

Přeji si myšlenek harmonii,
už nechci vnitřní klaustrofobii,
bez něho mě ovládne ďábel,
bude ze mě z temnot anděl.

S černou kápí s černou duší,
v hrudi temno nic nebuší,
probouzí se pomsty oheň,
bolest a utrpení je pro něj lázeň.

Necítí lásku ani něhu,
je mu lhostejná barva sněhu,
nevnímá, co kdo utrpěl,
vůči citu oněměl.

Jen ve snech vzpomínky vidí,
jen ve snech něco znamená úsměv lidí,
vidí krásu třpytu kapek ranní rosy,
krásu, která se nevyrovná ani lesku jeho kosy.

Mám strach, že si jednou uvědomím,
že už nesním, ale bdím…

Publikoval(a): Retor, 16.12.2012