Anotace: Jak vstupuje mezi nás Pýcha a Závist a lidé je vítají...

Nezvaní hosté


Čelo tisknu na okenní rám,
venku poletuje sníh,
chtěla bych pryč, ale nevím kam,
křídla zalepil mi klih.

Na chodníku jen stopy lidí,
kolem mráz a chlad,
všichni kamsi do dáli hledí,
zatímco do duše neklid se mi vkrad.

Odbíjí půlnoc a já nemohu spát,
vidím vstupovat pýchu a závist,
jak moc chtějí si s námi ty dvě hrát
a to krásné, co ještě zbylo, roztrhat.

Vítány jsou velikým průvodem,
přec kdosi támhle nejde s davem,
neb stále věří v nemožné a doufá,
že dobro vždy vítězí a zlo pomalu couvá.

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 5.12.2012