Anotace: Roztržité pocity po nepovedené schůzce.

Utíkají minuty a vteřiny,

a hořká káva lpí na mých rtech,

pichlavý dotek kocoviny

kreslí obrazce na bílých zdech.


Jak cítil jsem dotek, pohlazení vlasu,

ucukl jsem, nevědomky, jak malej kluk,

však tón tvého jemného, svůdného hlasu

byl pro mě ten nejroztomilejší zvuk.


Pak se něco se zvrtlo, pokazilo, stalo,

řekl jsem snad něco a vznítil tvůj strach?

V krví příliš chtíče a citu moc málo

na to abys pustila mě přes svůj práh.



Hustý déšť co dopadal na tvojí střechu,

mě proháněl tmou, ach ten chlad a ta zlost,

i tak ale šel jsem, dál, dál bez oddechu,

a přemýšlel nad tím co vlastně je "ctnost".


Poslední tvá slova uvízla v mé hlavě,

poslední tvůj pohled mi tlačil na hruď,

s poledním cigárem jsem házel si hravě,

na nic jsem v ten moment ale neměl chuť.

Publikoval(a): Padfoot, 4.12.2012