Afrodita
Afrodita
Anotace: inspirace velmi dobrým přítelem
Afrodita
Z mořské pěny se zrodila,
nevídaná krása povstala.
Ale i ona měla začátky dlouhé,
kdy se tvarovala, až její křivky byly plné.
Postupem času byla krásnější a vyzrálejší,
až mi sama duše poskočila radostí.
Pouto se pomalu vinulo,
až v pevný provaz se utvořilo.
Každý z nich jiným světem žije,
ale i přesto je něco spojuje.
Blesky na obloze hřmí,
když se zlobí.
Lásku ona dává,
mocný dar, ale i zkázu lidem přenechává.
Roky pomalu plynou,
spolu s časem oba stárnou.
Jasná záře z ní vždy se line,
pohodou mě tím naplňuje.
V modré propasti, do které hledím,
únavu a zklamání vidím.
Energie, která v ní ale koluje,
vše pomalu zahlazuje.
Osud si s námi opět hraje,
pavučiny překážek lehce plete.
Nikdo mu neunikne,
ani tato dvojice.
Jeden pro druhého tu ale žije,
v nesnázích sílu udržuje.
Sám bůh blesku by pro ní padl,
své moci by se zřekl.
Ona pro něj hodně znamená,
jakožto ostatní duše,
které ve svém srdci uchovává.
Ať v nebesích či na zemi,
to nejdůležitější u sebe schraňuji.
Přátelství nikdy nezanikne,
jelikož božskou silou ukováno zůstane.
Publikoval(a):
Scorpio17, 29.11.2012