Samotný...samotní
Samotný...samotní
A azurové nebe
co zmodralo pro tebe
se bouří...
Prošel si údolím plným kopřiv
skrz rozbouřené horské potoky
sýkorkám kradl zrní
a hospodyňkám zas prádlo
čisté a voňavé přímo ze šňůry
trhal si kvítky z botanických zahrad
polykal prášky proti životu
ve smutných panelákovách kobkách
poslouchal blues
a staré tapety
přirovnával ke kašmíru
( v tílku utkaném z potu)
poté našel dvojče
- černovlásku s olivami místo očí -
to vše co dělával
pominulo
aby
mohli spát v děravém stanu
snídat ranní vzduch
a k tomu pít teplý rum
v bytě 1+kk kopulovat
za svitu jedné žárovky
a když plakat
tak jen tomu nejtemnějšímu stínu
co požírá strasti
občas si dát výlet
tu vesmírnou mlhovinu
a místo blues
utahanou rádiovou medovinu
navždy spolu
ruku v ruce
v zahradě Edenu
jíst rajčata
pít ouzo
a dát budoucí generaci
kousek nás
ty další
pozdě a nebo brzo
Publikoval(a):
Rezavá plechovka, 24.11.2012