V čase přítomném i minulém
V čase přítomném i minulém
V čase přítomném i minulém
Tam jsem stál,
díval se na ní
a jediné si přál.
Kdykoliv vyšla,
uklidňující věta ode mě hned přišla.
Z onoho místa jsem již dávno prchl,
nové nitko zavedl.
Minulost je mi stále v patách,
rozmetává vše na prach.
Vše se najednou tak rychle točí,
oči se mi mlží.
Oheň, který mě pálil,
v živoucí tekutinu se změnil.
Připadám si jako rytíř zlomených,
který jim pomáhá v potížích.
Odpovědi na své otázky daleko ve světě leží,
těžké jsou k naleznutí.
Stojím opět před dveřmi,
svíjím se pomalu křečemi.
Palce jí držím,
bojové myšlenky třídím.
Toto vše se v minulosti stalo,
do přítomnosti se to zase vkradlo.
Trochu mě to znejistilo,
jelikož až moc věcí divných se stalo.
Dny a dny utíkají,
každá část mého těla ví,
co z daleko přichází.
Toto je ale až jiný příběh,
který již byl psán na hladových zdech.
V přítomnosti žijeme,
minulost, ale nikdy nedoženeme.
Publikoval(a):
Scorpio17, 22.11.2012