Poutník
Poutník
Anotace: Krátká báseň o zapomenutém hrdinství.
Hej poutníče, který jsi na poli stál,
když krutý zimní vítr světem vál,
tak statný a neohrožený jsi tam byl,
nejsi ten, kdo v teplě hnil.
Tvůj život ti za to stál,
děsivý hlas ti možná v hlavě hrál,
svět krutý k tobě byl,
nejeden vlk by tě snadno ulovil.
Nidko nikdy neznal tvou tvář,
jež pokryta byla uhlem,
bojoval jsi však za všechny,
nyní tě čeká zkouška ohněm.
Přes tuhle zimu jež je tvou přítěží,
musíš se za pravdou vydat,
protože ti kdo nevěří,
by bez tebe mohli bezcestně hledat.
Teď když jsi na pahorku,
kde ztraceno bylo mnoho duší,
z tvého těla, z tvých kostí morku,
tlukot srdce buší.
Beze strachu cestu překonej,
pamatuj při tom na nás,
lepší budoucnost nám přichystej,
než uvážeš si provaz.
Dojdi ke studni hluboké,
pravdu světa ta skrývá,
čekají na tebe věřící mužové,
jako to v bájích bývá.
U studánky jsi už byl,
svět jsi tím skoro zachránil.
Ta věštba v duších všech se skrývá,
voda je čirá a pravda se hlídá.
A tvoje činy i zjev tvůj,
buď nám vzorem ke světlým zítřkům.
Publikoval(a):
Maricus, 14.11.2012