Anotace: ...prostě začátek něčeho, konec bývá různý...

Podej mi svou dlaň,
pohlédnu do ní,
budu dýchat pro ni,
jsi krásná mladá laň.

Vlasy z ovčí vlny,
kroutí se jak řeky,
oči tvé jsou šperky,
na tvé tváři rozprostřené.

V údolí důlku tvé brady,
procházím se celé dny,
kráso, prosím pohlédni,
a pozvi i své kamarády.

sudy válím ti po tvářích
bělostný úsměv s řadou labutí,
stojí jak stráže, ne vůbec s nechutí,
a jejich peří téměř září.

Rety jako jahodové plody,
vůně proniká s jemností mechu,
nasávám do posledního dechu,
denně bych chodil na jahody.

Dlaň se uhnízdila v dlani,
první krůčky ptáčat vyplašených,
do vesmírů, světů nadějných,
teplo, že už nejsou sami.

Láska jako víno archívní,
krásná, jarní, hezčí podzinmí,
nepoztrácet bílé klapky klavírní,
a rozeznít touhu budoucích dní.

Publikoval(a): Robin Marnoli, 12.11.2012