Anotace: Když je člověk slepý a jeho oči se projasní. Pak se mi zdá že největším vyznáním je samotná pravda, a realita.

Plyne čas plynou dny
není lehké slyšet šelest
listí či vody

marní se mnoho
miluje se snad málo
je to svět
v roli netečného poutníka

jsi mou vílou v zemi
tou jež kráčím já
i ostatní

ocelové města mění se
v něžnou zeleň luk
a našich stromů

těch listnatých
kde tančíme
skřítci přírody
za mechem v hrách duhy
schovají se

opar mlhy či temnoty
vidět Tě
v dobách včerejších
zalil Tě

je sic dnešek
měnící se v teď
jak lili v roušce labutí
necháš snad rozevřít?

málo chybí strachu
mnoho zbývá potajmu
vybrat něhu
možna snad...

Je pro Tebe
Ty reálná

nejvyšší poctu
v rukou slunce
nad výběžkem
barví tmu svým leskem
královsky a čistě
v barvách lásky

skládam...

Publikoval(a): msl, 11.11.2012