Anotace: Jen tak ... pro radost.

Podzime, podzime,
jak jsi pestrý na pohled,
když zafouká severák,
prochladneme venku hned.

Lidem tím též zvěstuješ,
svojí vládu naostro,
aby rychle sklidili,
co na polích narostlo.

Na hřbitovech svíce svítí,
jak na jaře je tam kvítí,
své zesnulé uctíváme,
nad životem rozjímáme.

Jede Martin na svém koni,
sněžná paní už ho honí,
za ním snížek poletuje,
ranní mrazík přituhuje.

Stáří a podzim,
pravidelný je běh života,
to se stále opakuje
a je stálá jistota.

Publikoval(a): děda včela, 31.10.2012