Anotace: jeden nasraně smutný dopis životu.

Máma, táta ta kouzelná 2 slůvka
co každý zná a ví kdo jsou
pro mě 2 lidi, které pojí láska
Láska co praská a končí
jako vše co začíná.

Pro malého jest kruté poznání,
Pouta, dle něj ta nejsilnější možná
jsou přes víkend pryč
se vším co k sobě vázala.

Pád na hranu, neslyšim nic
než křik pak tvrdou ránu.
Rána co přišla včas,
stihla malého človíčka
do země zadupat.

A já nikdy nevěděl,
že to dopadne takhle.
Že tu ted budu psát,
smutné verše o životě.

O životě co tmou si cestu razí,
bez víry a se strachem co příde záhy.
O čivotě, vláčeném náhodou
O blbcovi se kterým žiju 24 hodin denně
a myslím, že je na čase říct:
Tak hele, takhle už to nejde. Bud
ukážeš okamžitě svoji druhou tvář
a nebo se rozloučíme.

Publikoval(a): Malfurion, 29.10.2012