Anotace: Kéž by oči lidí dokázaly mluvit o tom, co je za nimi...

Stejně nerozumím,
nechápu.
Zjistit to neumím
přesto v tom netápu.

Co v jeho hlavě
a zda právem,
jediné chci znát právě,
u nás v koutě tmavém.

Totiž jeho oči
stále černější,
mnou ve světě točí
a je to furt horší.

Neb podnětů přibývá,
složitých,
slov nikdy moc nebývá,
ve chvílích prožitých.

Tiší jak na vodě vlny,
už zase,
vlastních myšlenek plní,
přesto oddani kráse.

Nevím, co dál není
co vědět
a venku světlo denní,
co dál než jen sedět.

Publikoval(a): exKlarka, 25.10.2012