Anotace: ...

Klenoty otrhávám z mlžného oparu,
tápajíc v pastelových mělčinách,
z dálky nářek dětského sopránu
v srdci překročil vratký práh.

Z pozounu stoupají řídké oblaky,
jako léto první mrazíky nepřečká,
ukrývá do mašlí své rozpaky
děvčátko v modrošedých šatečkách.

Na okamžik promítám si pobřeží
v prstech voní tymián a rozmarýn
šustotem křídel v stromoví;
jsem žena, Luna, podivín...

Publikoval(a): Lugilla, 23.10.2012