Anotace: Jedna moje vzpomínková.

Plná tramvaj, tak to bývá,
když lid jede do práce,
mačkáme se, každý zívá,
tohle není legrace.

Ženská prsa na mých zádech,
to je pravé mučení,
zavřít oči, velký nádech,
potlačit to nucení.

Tohle se vám dobře řekne,
já se přesto trochu bál.
Zpocený jak zákon káže,
s tvrdým jedu stále dál.

Vpředu jedna mladá slečna,
odtáhnout se nemůže,
v ruce moje mužství svírá,
trapný pocit pro muže.

Na kalhotech flek mám zrádný,
což se těžko ukrývá,
k vystoupení, důvod pádný,
živý plot mě zakrývá.

Jak se potom parkem plížím,
zrádnou skvrnu schovávám,
slibuji si svatosvatě,
autem budu jezdit sám.

Publikoval(a): Psavec, 23.10.2012