Anotace: Náhlý nával pocitů, které jsou přepsané. Prosím o kritiku :)

Sedím tu sama,
venku už tma padá.
Obloha je černá jako inkoust,
a já naivně hledám sebe sama.

v té tmě vidět nic není,
ale já po hmatu hledám.
Obloha se zase mění,
a najednou dolů padám.

Padám a padám, ale žádné dno tu není,
ani větev k zachycení.
Nikdo mě už nezachrání.

Deprese už padá za mnou,
nikdy víc už sama nebudu.
Deprese bude tu vždy se mnou,
a já už nadále neexistuju.

Publikoval(a): Mou, 22.10.2012