Anotace: Jen tak ... pro radost.

Každý strom je živá bytost,
rovně roste, nezná lítost,
jehličí a listí – ústa jsou,
kořeny je srostlý s přírodou.

Jeho listí, to se směje,
to když vánek tiše věje,
náhle však i vítr sílí,
jen se chvěje, silně kvílí.

Když mu vichr větve láme,
raději se v půli zláme,
lidská podlost je mu cizí,
neuhne se když je v krizi.

Lidem též i dřevo dává,
se smrtí se vyrovnává,
svoje slzy – mízu roní,
když v něm člověk pilu honí.

Pevně stojí, stín nám dává,
všechno živé poschovává,
on se živí kořeny
a množí se semeny.

Dýcháním i kyslík dává,
tím nám život zachovává,
ochraňuje co je kolem,
byť je v lese, nebo polem.

Když však přijde umírání,
smrti se též dlouho brání,
nelehne si, jen se chvěje,
stromy umírají hrdě vstoje.

Publikoval(a): děda včela, 19.10.2012