Anotace: Je to zajmavé jak změna pohledu na jednu věc mění myšlenku.Budu rád za kritiku

Je to šťavnaté,
sladké,
ale je to i trpké,
a suché.

Láska, která je krátká,
je nevyzpytatelná,
je šťavnatá, je krásná,
ale investice do ní marná.

Jak nečekaně přijde,
tak i odejde,
při odchodu neslyší slova, že ji někdo miluje,
rozmazlí mě medem,
pak mě srdce spráská bičem.

Umí poblouznit naše smysly,
je to parazit, který usadí se v naší mysli,
na oči nám nasadí růžové brýle,
se kterými vidíme svět, jak chceme.

Co nás k tomu vede,
že kvůli něčemu co ani nevidíme,
tolik bez rozmýšlení obětujeme,

Je to asi v nás vzepřít se osudu,
je to v nás vzepřít se systému,
ale snažit se změnit krátkou lásku,
je bláhoví je to jako nenosit před světem masku.

Tato láska umí poranit,
ale umí i povzbudit,
musíme věci brát takoví, jaké jsou,
nesnažit se řídit jiný stejnak nebudou.

Z této lásky nesmíme mít strach,
protože pak vám zbude v srdci jenom prach,
je to takoví dopink co nás má povzbudit,
protože co v životě nesmíme, je nad láskou zanevřít.

Někdy nositel lásky je člověk,
a ten umí lásku zneužít, znal to už starověk
musíme dávat pozor na nositele lásky,
jinak na srdci budete mít trvalé vrásky.

Pak jsou i další druhy lásky,
ale bohužel chybí zkušenosti.

Například životní láska,
je to něco jako víra,
pro mnoho lidí věc, která je svírá,
pro šťastlivce hůlka co jim záda podpírá.
nebo to aspoň tak vidím já.

Už 3 roky jsem neměl stálou přítelkyni,
protože jsem sobec a chci tebe Deni,
máš vše co, já postrádám,
jen doufám,
že svůj komplex tím nezastírám.

Plakal bych nad sebou,
neměl jsem se stát egoistou.

Teď už jsem starý kotrmelec,
a hned na začátku mi zvoní zvonec,
se kterým přijde konec.

Neměl bych tu být,
když se tak mladý neumím změnit,
ale musím s tím žít,
musím věřit,
že najdu ducha,
že na konci nebude vlastní potupa,
že se každé ráno nebudu dívat na blba.

Nevím, jak bych svou lásku popsal,
hledám slovo, kterým bych jí nazval,
je to zajímavé,
točí se to neustále v kole.

Je to pro mě organizmus živí,
cítím jeho tep, a jak mi roztahuje žíly.

Jsem spíše v lásce parazit,
myšlenky láskou živit,
zvykl jsem si na její začátek sladký,
a hořký konec co je tak plytký.

Zase mluvím,
a zase nic nevím,
chtěl bych psát,
a teď musím všeho nechat,
slova marně hledám,
nic neumím a nic nemám,
smutný,
ale pokrok jsem k sobě upřímný,

Nečekal bych, že to potká i mě,
nemám představu o své cestě v životě,
ta bezcennost ve vlastních očích,
filozofie se topí v myšlenkách mučících.

Mám jí rád, dýchal bych za ní. Miloval bych ji, kdybych měl šanci. Je to něco, jako zlaté jablko. Můžu ho leštit a obdivovat ale nesmím ho do ruk chytit a políbit.

Publikoval(a): Retor, 12.10.2012