Anotace: Takhle se může cítit člověk na galejích v Německu - moje vlastní zkušennost v 18-ti

Jsem jen parodií věrné lásky
jsem jen touha tvá,
jsem jen to co zbyde ze sedmikrásky,
když ji někdo otrhá.

Jsem jen vítr luk a polí,
jež mrazí na rukou,
jsem jen rána, která bolí,
pátou pomlkou ...

Jsem jen barvou na obraze,
jež razí do očí,
jsem jen hadrem na podlaze,
každý se na něm otočí,
však nikdo neohlédne.

Jsem jen duší temnot a stínů,
jež budí věčný strach,
neprávem nesu svou vinu,
v očích jen prach a špínu na rukou.
Však za to vděčím Vám dámy a pánové,
tisíceré díky ...

Publikoval(a): Soptík 13, 11.10.2012