Anotace: Budu rád za jaký koliv názor

Jako voda, který chybí život,
je moje mysl, který chybí návod,
jsem těžký oříšek, ve všem vidím podvod.

Nevím, jak na tebe,
a nevím, co mám dělat bez tebe,
nerad slyším o chlapci, co byl u tebe.

Jsem vděčný za každý tvůj úsměv,
jsi pro mě ten největší objev,
jsem tvé duše oběť.

Tvé slovo má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu,
díky tvé větě dostávám chuť k životu,
abych tě mohl zase slyšet, modlím se k Bohu.

Tvé oči mi prozradily, co jsi za dámu,
v tvých očích vidím silnou ženu,
tvé oči nemá žádná herečka z filmu.

V tobě vidím oporu,
jsi druhou stranou mého názoru,
tvůj názor si k srdci beru,
a pak se s hrdostí peru.

Máš něco v sobě, čím mě poutáš,
do rozpaků mě tím dostáváš,
neumím tě přečíst a tím mě zaujímáš,
otázka je, co je to, co v sobě skrýváš.

Jsi někdo, kdo mému životu jiný směr dá,
jsi krásná nečitelná a velmi úspěšná,
ale jsi taky ta, která nechce být má,
jsi ke všem tak strašně uzavřená.

Víš, že bych chtěl, abys byla moje paní,
ale předhazuješ mi jenom svoje trní,
nevím, jestli mě moje láska před tímto stále uchrání,
kvůli tobě nosím v sobě tolik nevyřčených přání.

Chtěl bych tě jednou držet za ruku,
chtěl bych od tebe cítit lásku,
chtěl bych s tebou zažít hádku,
chtěl bych, abych žil tuhle pohádku.

Možná toho chci moc,
možná, až nás opustí naše velká hrdost,
možná bychom potřebovali trochu pomoct.

Možná moc otázek mám,
ale já vím co udělám,
utrhnu hvězdičku kterou ti k nohám dám.

Jsi jako měsíc, co mi ve tmě na cestu svítí,
voníš jako luční kvítí.
Jsi klidná jako vodní hladina,
a chováš se jako princezna.

Jako hlupák jsem tě nazýval černou růží,
ale ty si skrytou rudou růží,
určitě nejsem sám, kdo se o tebe snaží,
budu ale ten který ti už neublíží.

Tady píši aby si byla má,
a vůbec jsem se tě nezeptal, jaká je mysl tvá,
neptal jsem se, jakým směrem se ubírá,
neptal jsem se, jestli si na vztah připravená.

Nechci hned na všechno odpovědi,
mě by stačilo slyšet naději.

Přítele si vybíráme proto, jaký je,
ne proto, aby byl takový, jaký mi chceme,
díky tomu ho respektujeme,
a v nouzi ho vždy podpoříme.

Každá minuta bez tebe
mi vytváří větší zlost na sebe,
když jsem bez tebe zkoumám krásy nebe,
ptám se jich, jak to jednou zakončíme,
ptám se, jestli jednou spolu budeme,
nebo jestli na sebe už nikdy nepromluvíme.

Měl bych mluvit v jednotným čísle,
možná se topím v moři fantazie,
nechci aby mi po tomto zbyla na lásku fobie.

Umět ti to říct do očí,
byl bych ten, který se se strachem rozloučí.

Publikoval(a): Retor, 9.10.2012