Anotace: Pro mého výborného přítele, psychoanalytika bez diplomu a věčného morálního zachránce

Kdybych na pár dní vypnula mozek
Srdce by mi narostlo do obřích rozměrů
Zaplnilo by to pusto prázdno
Mého těla
A já bych to takhle hrozně chtěla

Víš, já...
Moc přemýšlím, neumím být spontánní
A to mě brzdí, drží vždycky zpátky
Rozum, můj úhlavní nepřítel vyhrává
Na plné čáře
Když občas klopýtne, zrudnou mi tváře

A nic víc...
No tak mě pochop když jsem zrovna v rozpacích
Jen z pouhého pohledu, doteku prstů
Když říkám, že holka jako já
Tohle nedělá
Tomu nevěř, to jsem jen nesmělá

Však ty mě znáš...
Až mi příště budeš opakovat, jak jsem roztomilá
Slibuju, vyřadím mozek z provozu
Možná i uvěřím, že to myslíš vážně
Můj trpělivý příteli
Honzíku, Samaritáne nesmělých

Publikoval(a): Sedmnáctka, 7.10.2012