Anotace: Jen par slov o tom jak se člověk dokáže trápit a jak přichází konec jeho vlastního utrpení.

Když slyšíš jak kape smrt
když vidíš jak tě smete vlak
lavina emocí a citu
vylévá se z žil

nenajdeš pocit klidu
nenajdeš cíl
tvuj sen se rozplyne jak sen po ránu

přeješ si lítost
přeješ si smutek
vládneš chutí euforie
a stejne v smrti v náruč neunikneš

je to slabé a lehké
není težšího břemene
je to pravda i lež
jak svoji duši svážeš

lechtá Tě svědomí
a zkouškami naděje i víry
sežehneš vše
a bez síly jen hlesneš
ech

čekáš kdy příjde ta vteřina
jak lilie když se rozevírá
je někde v dáli
a snad ji i vidíš
ale jako nekonečnou pouť
ji nejde chytit

nechápeš a stejně vše zkoušíš
jak dítě matky se držíš
nepustíš

cítíš sebe sama
jak na kusy se trháš
a stejně jen lítost zbývá

pak jednou zastaví se svět
a ty víš že je konec

:)

Publikoval(a): msl, 4.10.2012