Anotace: ...

Do prázdného sešitu
letnímu večeru
pro příště a na památku
píšu pár krátkých řádků.

Velký vůz ukázal nám tehdy cestu...
Vstříct velkému městu
dnes jiní vyráží
z tehdy našeho nádraží.

Když dívám se ti do očí,
i dnes mé srdce poskočí,
v útrobách proběhne mi divný mráz.
Copak zastavil se čas?

Poslední slova na památku?
Jsem chybou na tvém života řádku.
Proč chyba, proč ne třeba románek,
proč neřekl jsi jen
JE KONEC, i přes pěkný začátek?!

Jeden slib tu ještě leží v prachu
rozbitých vět,
pod rouškou strachu,
zda mu budem rozumět.

Možná zítra, příště, až skončí listopad,
nelhala jsem, a nebudu ti lhát.
Začněme teď psát,
vztah, jenž jiný a přesto pevný má řád.

Publikoval(a): bera, 26.9.2012