V sevření zimních trnů
V sevření zimních trnů
Na začátku bylo štěstí -
bylo tu jen k tomu, aby smutek nebyl sám
já poddával se neřesti -
teď tupou čepel v ruce mám.
Kolik bolesti a černých slz
skrývá ještě nitro mé
není východ - není nic -
jen tělo mrtvé - zabité.
Zrezlý hřeb co projel srdcem
nemá původ - hořce pálí
po sobě nic nezanechám
odejdu ve zmrzlou dáli.
Čepel která byla tupá
řezala již příliš dlouho
přes smutek a přes krev tmavou
- já osvobodil se...
Temnota už zalila mě
nic necítím - jsem šťastný
šedá záři - odcházím!
Publikoval(a):
Averzus, 20.9.2012