Anotace: historické téma, báseň o beznaději a znovu nalezení víry

Údolím už je cítit dým
slunce se utápí v slzách mořských vln.
Zapálené louče vrhají stín
na místo, kde stojí on
spoutaný v okovech
a lid jen provolává slávu.

Představení začíná
rudý plamen stoupá vzhůru.
Vina či nevina ?
V uších jak bouře zní
a celý život v mysli se mu promítá...
Je pozdě ! Musí jít !

Okovy povolily
jediný okamžik,
davem pronásledován míří k lesu.
"Stůjte ! Vždyť člověka jsme málem upálily,
je sám, vraťme se domů!"

Ale slunce se nevzdává
zlatá svíce stoupá vzhůru.
Kolem voní tráva
teplé paprsky hladí zmrzlou tvář,
tma zažehnala noční můru -
určitě nemá svatozář,
ale není zlý....

Publikoval(a): Soptík 13, 20.9.2012