něco si přej

Anotace: takovej pocit, že nikdy není pozdě..

všední dny
bývají bez páteří
jako výkřik
rozbitého rána

jen obloha
zůstala obehnaná
duhovými keři

za živým plotem
slunce s mláďaty
okusuje
výhonky deště

mezi skleněnými klasy
zarůstá klíč
třináctého pokoje

hledám místo
kam zasít semena času
jsem naději o dům blíž

noc skryla tvář
a kdosi bezejména
sundavá hvězdám obojek