Anotace: Noc. Temná a černá. Co se v ní ale doopravdy skrývá? Je krásná a plná fantazie...

Noc

Den pomalinku končí,
slunko se s námi loučí,

já vyčkám, až svět sám se změní,
kdy ptáci ulehnou, obloha se setmí.

To nyní začínám cítit sílu,
ve tmě vidím krásnou vílu,

která přitančila ladně a s klidem,
aby vyprávěla svůj příběh lidem.

Nádech, výdech, krásně a zřetelně slyším,
nechám je volně plout po vlnách myšlenek.

Podívej, již vychází Měsíc a jeho princezny,
tou nejvěrnější z nich je půvabná Večernice,

přivřu-li oči, mohu vidět její zlaté střevíce
a překrásné šaty, stále hledá svého prince.

Ona trpělivě čekala celý den do večera,
aby k nám přitančila, tváře unavené rozzářila.

Mé představy rozplývají se pomalinku,
hřeje mne první paprsek – musím vyčkat,

další den prožít a těšit se až do setmění,
zda-li přijde král Měsíc se svými princeznami.

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 8.9.2012