Anotace: Která je ta nejdelší?

Cesta

Kdybych něco mohla udělat teď,
hned, já vrátila bych čas nazpět.
Pár věcí mne vážně velmi mrzí,
další malou trhlinku mám v srdci.

Čas ale člověk nevrátí, ten musí
běžet, letět – tak dopředu hledět
chtěla bych umět, další zaváhání
včas tušit, vycítit a snažit se obejít.

Človíčku můj milý, jsi mi tuze drahý,
já lituji, že neumím říci ti dost jasně
- mám tě ráda, moc, prostě strašně,
myslím na tě i v noci, jsme to ale cvoci!

Vždycky si říkám, že další chybu neudělám
a co se nestane – karty jsou zas rozdané,
opět je tu máme na stole, stejně rozložené,
na tváři nosím úsměv a v srdci smutek mám.

Dělat stejné chyby není vážný hřích, vidíš,
člověk je jednou takovým – to už nezměníš.
Mrzí mne, že stále do nás plete se osobnost,
ze které zlomí se i ta nejtvrdší lidská kost.

Věci existují různé, stejně tak pocity, city
jako ty vzpomínky hluboko do srdce vryty.
Pokaždé s tebou jsem šťastná i trpím,
neb vím, že jen svůj krásný sen si sním.

Tak trošku mimo realitu, volám svého….,
však ten je zase daleko a pánbů příliš vysoko.
Cesty daleké vedou do jiného města, kraje,
jenomže mnohem delší je nalézání cest,
které vedou ode mne - přímo k tobě
a končí v cíli. Přímo u srdce.

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 7.9.2012