Anotace: Občas je v srdci prázdno a nejistota...

Ztracena v prázdnotě

Všichni se mění, já zůstávám – já,
jsem tady sama - mezi figurkama,
proč není více štěstí a taky lásky,
lidé si občas sami dělají vrásky.

Šlo by to úplně jinak, ale ono to nejde,
bez trochy přání druhým lidem
jsme klidnější v tom chladném světě,
polykáme zlo, s davem se vezem.

Připadám si, jako bych se ztratila,
v duši jen neklid a hrobové ticho,
to, co tu včera ještě bývalo a bylo,
není tady, jsem sama a opuštěná.

Hledám ohýnek, jenž by mě krásně hřál,
hledám krapet pochopení – lidský dar,
toužím po poznání pravé lásky,
která nekončí odstřižením pásky.

Zas je mi do breku, v tajemném převleku
lidé chodí a sami sobě škodí, jsou bez vděku,
a přitom v srdci svém strádají
a chtěli by se dát rychle k útěku.

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 4.9.2012