Anotace: Trochu starší, avšak stále aktuální "veršovánka".

Právě samet, ten to byl,
co podnikání umožnil,
změnila se také vláda,
v podnikání byla ráda.

Vlastníkům vše navrátila,
tím bezpráví zamezila,
vše ostatní bylo státní
a je vhodné k podnikání.

Změnila to vše v akcie,
ať si občan též užije,
prodala to za pakatel,
ať je každý podnikatel.

Musela však dobře znát,
že takto nelze podnikat,
jenom někdo může řídit,
též se musí pracovat.

By z akcií i občan měl,
tak je rychle prodat chtěl,
koupili je překupníci,
dali za ně málo mincí.

Půjčili si na to v bance,
ke splácení není šance.
Co jen trochu cenné bylo,
to se rychle zpeněžilo.

Všechno prodal, nezaplatil,
doklady i paměť ztratil,
právníci to ošetřili
a bankroty vyhlásili.

Na úvěr si koupil zámek,
v zástavu dal aršík známek,
znalec mu to podepsal,
aby si jej bankéř vzal.

Známe také filištróny,
v diamantech mají milióny,
když to banky prodat chtěly,
poznaly, že naletěly.

Státní banky úvěr daly,
o dluhy se nestaraly,
záruky jim oni dali,
tak proč by se o ně bály.

Vláda banky odstátnila,
z daní dluhy zaplatila
a v tom je to úskalí,
zadarmo vše dostali.

Naše soudy, marná sláva,
zákonů se nedostává,
zlý úmysl prý to nebyl,
tak ho za to neodsoudil.

Nemá z čeho by dluh splatil,
v podnikání též prý tratil,
soudce – ten ho neodsoudí,
na něm už nic nevyloudí.

Když to prasklo a byl čilý,
rychle zmizel na Seychely,
peníze má v tamní bance,
na vrácení není šance.

Soudný člověk jenom zírá,
v podnikání kde je míra,
by mohl dětem chleba dát,
těžce musí pracovat.

Podnikatel, to je dravec,
nebo jenom podnikavec,
ve svých vilách jenom září,
to jsou naši tuneláři.

Publikoval(a): děda včela, 4.9.2012