Povzdech.
Povzdech.
Tápeš a přemítáš
nad smyslem člověčiny
Co bude osude
až tady nebudem?
Bráško můj, taky máš
ten divnej pocit viny
za modrou planetu?
Útěchu hledáme
ve spásném zapomění
světem klopýtáme
slepý a hluší
jak slepýši
plazíme se po zemi své
zatracené všemi
a jako kdysi
namísto odhodlání
činíme kompromisy
Smutno je na duši
když obývá ji strach
A srdce raněné
životem zkoušené
bije na poplach
Publikoval(a):
Ružka, 26.8.2012