Agónie
Agónie
Je to agónie bolesti svírající mou hloupou mysl,
která, si pořád pořád nalhává, že to mezi námi má pořád smyls.
Z mé strany ti pořád najevo hlasitě dávám,
že stojím o tebe, nehledíc na sebe, se pro tebe všeho vzdávám.
Nedokážu se pořád tvářit, že mi vůbec nic není,
že to přejde, zapomenu na tebe a vše se změní.
Ale když miluješ někoho tak silně a tak strašně moc,
že dokážeš kvůli tomu člověku nespat a jak holka probrečet celou noc.
Že nedokážeš myslet na nic jiného než jen na tebe,
že píše hloupé básničky a pak ti posíla na webe.
I když ani netuším, zda-li to čteš, nebo prostě to jen jednoduše mažeš,
vím ublížil jsem ti, nezajímal jsem se o tebe, o to jaká si a jak to cítí, jak se ke mě vážeš.
Je to jako hvězda, která pomalu dohasíná,
city odemně z mého těla, které se snaží zažhnout reakce k ní vysílá.
Publikoval(a):
MartyTox, 23.8.2012