Anotace: ... jsme přítomností a tím se stáváme už minulostí

jsem nepopsatelně
utopená v okamžiku
přítomnosti dějin

jen já vím,
co stane se
už je minulost

jsem nepostradatelně
čitelná historikům
pár milimetrů v kronice

ještě zde
přitom už součástí
minulosti

jsem nevyjádřené
zakončení věty
tečka či otazník

dýchám
čtu o sobě
ne o budoucnosti

jsem nepopsatelně
průhledná
nejsem už přítomná...

historie mého dechu
zapsaná je v knihách
či na internetu

už nejsem obsažená
v ničím srdci
nejsem nepostradatelná

pár černých čárek
písmenek, stejně
jednou vezme ohně dech

Publikoval(a): Martina Primová, 21.8.2012